V úterý 9. března 2010 jsme byli v rámci projektu ,,Jsme lidé jedné Země“ na přednášce a video projekci – Vietnam, země rozesmátých dětí.
Na to, že nás tam bylo v malém sále hodně, byli všichni hodní, protože to bylo zajímavé. Paní Patková, která to natáčela společně se svým manželem, nám vyprávěla,co všechno tam viděla, jací ti lidé jsou a jak tam žijí. Mě třeba nejvíce zaujalo, že tam mají vodní divadlo. Já doslova zírala, když nám říkala, že stojí v docela studené vodě, shrbení a ještě drží těžké tyče s těmi loutkami a to s nimi měli ještě pohybovat. No prostě jsou dobří. Potom jsem se divila, jak se hrozně moc přesazuje rýže a že se nedá v tom bahně skoro chodit. Mají tam dobu dešťů a sucha. Proto tam mají domy na kůlech. Na běžném pořádku je hustý provoz, převážně na motocyklech, mopedech a kolech. Na takovém motocyklu vozí třeba i celou rodinu + nějaká zavazadla. I v období dešťů. Na venkově většinou děti místo chození do školy tvrdě pracují na polích. V některých oblastech, kde žijí ještě nějaké domorodé kmeny (většinou turistická oblast), se dokonce i díky turistům naučí anglicky. Paní Patková nás upozorňovala na to, že jsou tam lidé milí, přátelští a že i problémy řeší s úsměvem.
Za obě sedmé třídy Míša Zelenková
vloženo: 29.3.2010 13:05:30, Jiří Kejzar
upraveno: 30.3.2010 13:02:35, Jiří Kejzar
