Psal se rok 1956 a Velkou Británii zaměstnávaly vážné starosti. Ty ale jako by nedopadaly na předměstí Liverpoolu Woolton. Den, kdy se začala psát jedna z nejvzrušujících kronik populární hudby, byl tak obyčejný, že se na něj ihned zapomnělo. Ten den hrála na Wooltonské pouti kromě obvyklé dechovky také kapela místního gymnázia jménem Quarrymen. Byla jednou ze stovek amatérských kapel, které se rodily jako houby po dešti. Její šéf se jmenoval John Lennon. O přestávce mezi hraním se členové kapely šli osvěžit do Wooltonského kostelíka sv. Petra. Tam za nimi přišel čtrnáctiletý, trochu zavalitý kluk. Zpočátku si ho Lennon a ostatní moc nevšímali, ale když si začal hrát s kytarou a zpívat několik nejnovějších amerických hitů, jejich sluch se zbystřil. Druhý den, když onen zavalitý kluk jménem Paul McCartney šlapal na kole golfovým hřištěm, zastavil ho jeden z členů Quarrymen a řekl mu, že ho Lennon chce do kapely. McCartney souhlasil.

V této chvíli vznikla jedna z nejlepších skupin všech dob, známá později jako The Beatles.

Skupinu Quarrymen založili v roce 1956 staří kamarádi John Lennon a Pete Shotton, který obsluhoval valchu, později se k nim přidali ještě další dva kamarádi z jejich pouliční party, Nigel Whalley a Ivan Vaughan, kteří střídavě doprovázeli podomácku vyrobenou basu. Později je nahradil Len Garry, další spolužák Rod Davis se přidal na banjo a přibyl i kytarista Eric Griffith. Ten znal navíc kluka, který vlastnil obrovské bubny od Hessyho - jmenoval se Colin Hanton. Právě v době, když se Quarrymen zformovali, se dostavil rozhodující impuls jejich snažení v podobě amerického krále rock´n´rollu Elvise Presleyho. A tak, když k nim přibyl novopečený člen Paul McCartney byly už jejich hudební zájmy naladěny jen na rock´n´roll. Tím také došlo k vypuštění valchy z jejich repertoáru a vyhazov Petea Shottona ze skupiny.

V té době překvapil McCartney Lennona svou první vlastní písní jménem " I lost my little girl ". John do této chvíle nepomyslel na to, že by mohli někdy skládat. Pustili se tedy do skládání společně. Za první dva roky spolupráce napsali prý kolem jednoho sta písní. Na veřejnost se jich však dostala jen nepatrná část.

Koncem roku 1957 došlo ještě k jedné události. Nigel Whalley přes své přátele vymohl vystoupení Quarrymen v Sytnerově klubu Cavern - Jeskyni. Jejich první vystoupení však nemohlo dopadnout jinak než fiaskem. Hned od začátku do publika naprali všechny Elvisovy hity. Po první rundě jim někdo doručil na pódium lístek. John si myslel, že obsahuje přání nějakého hosta. A zatím tam bylo napsáno: " Vypadněte s tímhle zatraceným rockem! "

Paul se zatím začal kamarádit s jiným klukem ze své školy. Byl sice mladší, ale oba spojovaly společné zájmy. Jmenoval se George Harrison. Zpočátku ho Quarrymen mezi sebe nepřijali, protože byl mladší, ale nakonec mezi ně zapadl. V roce 1958 tak přibyl další budoucí člen The Beatles. V tomto roce se také trochu pročistily řady Quarrymen. Nejprve odešel hráč na banjo Rod Davis, Nigel Whalley dostal tubekulózu a odvezli ho do sanatoria. Brzy ho následoval i basista Len Garry se zápalem mozkových blan. Příležitosti k hraní stály za nic, a tak je opustil i poslední ze zakládajících členů Quarrymen - kromě Johna - bubeník Colin Hanton.

Stuart Sutcliffe byl stejně starý jako John Lennon. Narodil se v Edinburghu ve Skotsku a do Liverpoolu přišel jako dítě. V roce 1959 nastoupil na malířskou akademii a patřil tam k nejnadanějším studentům. Chodil do stejné třídy jako Lennon a brzy se z nich stali nejlepší přátelé. Seznámil se také s dalším kamarádem Billem Harrym. Protože oba byli členy studentského výboru, zařídili, aby Johnova kapela hrála na kolejních večírcích. Stu potom vyhrál ve vážené výtvarné soutěži 65 liber. John mu poradil, aby si za ně koupil výbornou basovou kytaru Hofner President. Stu se na ni učil hrát přímo na pódiu. Skupina se zatím přejmenovala na Johny and the Moondogs a zkoušela se uchytit v různých tanečních klubech, ale byli prý tak špatní, že je odvolávali po prvních písních.

Jak vlastně vznikl název The Beatles? Kluci se Stuem se právě usadili v klubu Jacaranda a debatovali, jak by se mohli jmenovat. Chtěli něco, co by lidi praštilo přes nos, co by si ihned zapamatovali. Něco, jako byli Cvrčci Buddyho Hollyho. To jméno přivedlo Stua k tomu, aby si napsal do svého zápisníku slovo Beetles - Brouci. Lennon, který měl smysl pro slovní hříčky, dal vzniknout stejně znějícímu slovu Beatles. Aby dodali tomuto už beztak výstřednímu jménu trochu lesku, rozhodli se pojmenovat The Silver Beatles. V té době se jim trochu odlepila smůla z pat a byli vybráni jako doprovodná kapela jednomu zpěvákovi. Dostalo se jim prvních potlesků a rozdali své první autogramy. Jejich manažer Allan Williams se rozhodl poslat je do Hamburku.

Počátek hamburského dobrodružství nebyl nijak šťastný. Beatles v té době prodělávali jednu ze svých krizí. Kolem odjezdu se nahromadila spousta potíží, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Těsně před odjezdem dokonce dostali nového bubeníka. Stal se jím Pete Best, který zůstal se skupinou až do počátků jejich profesionální kariéry. Po příjezdu byli ubytováni za plátnem kina Bambi a v baru Indra hráli jen pro pár lidí. Navíc si nepadli do oka s jejich hamburským velitelem Bruno Koschmiderem. Během "turné" toho také moc nenaspali a jejich jediným teplým jídlem byla polévka. Začali proto brát amfetaminové tabletky na povzbuzení. Mělo se ale stát něco mnohem významnějšího. Jeden den zabloudil do baru, kde hráli Beatles, student malířské akademie Klaus Voorman a objevil tak pro sebe a svou spolužačku Astrid Kircherovou neznámé Brouky. Astrid se ještě ten večer zamilovala do Stua a zanedlouho se zasnoubili. Vytvořila mu na hlavě účes, který později zdobil všechny Beatles. Jejich turné v Hamburku bylo přerušeno po té, co policie zjistila, že Georgovi není ještě 18 let.

Návrat z Hamburku byl vším jiným než úspěchem. Po vyřešení svých domácích problémů začaly znovu přicházet příležitosti k hraní. Jedna z nich byla i z klubu, kde hráli poprvé ještě pod hlavičkou Quarrymen, z Jeskyně. Protože se po návratu z Hamburku stali mezi liverpoolskou mládeží populární, dostali tam stálé angažmá. Na jaře 1961 odjeli znovu do Hamburku. Kromě obvyklých tvrdých podmínek se jim tu dostala i velká příležitost k nahrání desky. Doprovázeli na ní Tonyho Sheridana. Jedna píseň však byla z jejich repertoáru. A ta sehrála v jejich pozdější kariéře velkou roli. Jednoho dne přišel do obchodu s gramofonovými deskami, který patřil Brianovi Epsteinovi, výrostek Raymond Jones a řekl, že by chtěl první nahrávku Beatles. Epstein ji neznal, a tak se optal, jestli jsou zahraniční." Ne, jsou z Liverpoolu a hrají v Jeskyni," odpověděl Jones. Brian se zašel na Beatles podívat a zpět se vracel ohromen jejich výstupem v Jeskyni. Zanedlouho se stal jejich manažerem. Tento den znamenal přelom v celé kariéře Beatles.

Mezitím se v Hamburku dohrála tragédie jejich bývalého člena Stuarta Sutcliffa. Míval v poslední době strašné bolesti hlavy a někdy se přidružila i přechodná ztráta zraku. Jednoho dne se zhroutil a přivolaná záchranka ho odvezla do nemocnice. Zemřel v náručí své snoubenky Astrid. Teprve o osmnáct měsíců později objevili radiologové malý nádor na mozku, který Stua usmrtil.

První věcí, kterou musel Epstein udělat, bylo najít vhodnou nahrávací společnost a podepsat s ní smlouvu. Po dlouhém čekání a odmítání ho konečně přijali u londýnské společnosti Parlophone. Její producent George Martin je pozval na zkoušku a poté i na nahrávání desek. Řekl jim také, že jestli chtějí dělat dobrou muziku, musí vyměnit bubeníka. A tak vyhodili Petea Besta a na jeho místo nastoupil jejich dlouholetý kamarád Ringo Starr. Jejich první singl se jmenoval Love me do, ale žádnou díru do světa neudělal. Zato jejich druhý singl Please please me skončil na prvním místě a s jeho vydáním v roce 1963 začíná také Beatlemánie. Trvala 7 let a Beatles se během této doby stali celosvětovými fenomény. Vydali 13 dlouhohrajících desek a 22 singlů. Od 12. 1. 1963 do 17. 2. 1967 se nepřetržitě drželi na čele hitparád ve Velké Británii. 26. 10. 1965 byli dekorováni Řádem Britského impéria. Jejich nejlepší deska byla Sgt. Pepper´s lonely hearts club band, jejich nejrozšířenější deskou je Abbey Road. Osudy Beatles dostaly spád po smrti Briana Epsteina, kdy vytvořili svou vlastní společnost Apple - Jablko, které se rychle změnilo v marmeládu.

Po smrti Epsteina nastal pozvolný rozpad Beatles. Každý z nich byl moc silnou osobností a potřebovali nad sebou silnou ruku. Definitivní verdikt o rozpadu vyřkl 10. dubna 1970 Paul McCartney v rozhovoru pro New York Times. I v dalších letech se všichni členové drželi na vrcholech hitparád. Kolem roku 1980 se dokonce uvažovalo o znovuzrození Beatles. Ale 8. 12. 1980 zastřelil Mark David Chapman Johna Lennona a to je definitivní konec The Beatles.