Výlet zvířátek spolu s dozorem

Konečně! V pátek 7.12. jsme vyrazili na Jeřábkovnu, kde jsme přebývali až do neděle. Někteří jeli na běžkách, jiní šli jen tak.

Cesta vlakem utekla díky „ukecanosti“ některých lidí poměrně rychle, ale horší byla ta túra s báglama na zádech do kopce. Jít ve tmě, mrazu a do kopce za takových podmínek se nikomu moc nelíbilo, ale i přesto jsme měli o zábavu postaráno. Někteří padali do závějí, jiní si snědli zásoby jídla hned při cestě na chajdu, aby náhodou nezemřeli hlady a vyčerpáním.

Pěšáci se s běžkaři „rozešli“ asi po kilometru cesty a vydali se delší, ale pohodlnější cestou. Na chatičku jsme dorazili všichni najednou kolem osmé večer dost vyčerpaní. Brzy však každý nabral nových sil a večer se začal pomalu „rozjíždět“. Hrálo se na kytaru, zpívalo se, hráli se karty, hra Námořníci, nebo se jen tak blblo. Usnuli jsme asi ve dvě ráno, natěšeni na další den.

V sobotu jsme se probrali do krásně modrého, optimismem nabitého dne. Po snídani (velmi chutné bábovce) se šli běžkaři připravovat na výlet a pěšáci se psychicky připravovali na kuchtění bramborového salátu. Vaření bylo velmi zajímavé, ale některým salát i přesto chutnal, že si dokonce třikrát přidali. Někteří se raději vydali do hospůdky na něco lepšího. Ve většině případů to byl pohár, nanejvýš „smažák“. Když jsme se vrátili na chaloupku do teplíčka, s neuvěřením jsme zjistili, že mráz byl minus patnáct stupňů! Zasedli jsme, hráli jsme na kytaru, zpívali, povídali a rozebírali holčičí časopisy. Někteří odpadli v jedenáct, jiní ve dvě, někteří kolem třetí ráno.

V neděli se nikomu moc vstávat nechtělo, už kvůli uklizení a cestě domů. Jako obvykle bylo krásně a vše šlo samo. Zabalili jsme si velmi rychle a úklid nebyl zas tak hrozný. Poslední společné foto a jde se na vlak. Tak jsme šli! Bylo krásně, teplo a my jako pěšáci jsme měli spoustu času, a tak jsme si lebedili a fotili tu krásu kolem.

Na nádraží jsme všichni byli o půl hodiny dříve a někteří z nudy házeli kouličky ze sněhu na ostatní. Pomalu zapadalo slunce a začínala být zima, takže jsme promrzali. Zachránil nás vlak a my jsme ne/spokojeně vyrazili směr Liberec. Asi nikomu se nechtělo domů, ale za tu teplou vanu (s teplou vodu) to stálo.

Bylo to opravdu „super“ a doufáme, že se znovu vydáme na další společný víkend.

Zvláštní poděkování patří panu učiteli Bělohradskému, který zorganizoval celý výlet. A dále pak manželům Tomášovým a panu Šofrovi, kteří s námi jeli jako doprovod a celý výlet „vydrželi“.