Ubytování jsme měli domluvené v krásném areálu u ZŠ a MŠ v Osečné (www.zsosecna.cz). A tak se hned první důstojnou výzvou cyklistům stalo překonání ještědského hřebene.

V pátek, když jsem odjížděli, nám počasí vůbec nepřálo - s přestávkami (během kterých jsme jeli) se z oblohy valily prudké slejváky, občas i s krupobitím. Přesto, po dvou hodinách jízdy, dosáhli všichni cyklisté Křižanské sedlo - nejvýše položený bod naší cesty, a do Osečné už nás čekala pohodová jízda, převážně z kopce. Tady na nás čekala pěší skupina, která mezitím uvařila k večeři báječnou gulášovou polévku.

V sobotu čekal obě skupiny výlet do blízkého zrušeného vojenského prostoru Ralsko. Cestu tímto krásným krajem nám zdobila, na rozdíl od včerejška, vymetená obloha a sluníčko. V poledne se trasy pěších a cyklistů setkali u Sochorova pomníčku uprostřed vojenských lesů. Nedaleko odsud jsme pak rozdělali ohně a uvařili si ve skupinkách k obědu polévku. Krásný den nás nakonec přilákal k Hamerskému rybníku. Koupali se ale jen skuteční otužilci. Přestože bylo tak krásně, foukal nepříjemně studený vítr. A tak jsme ve vodě nakonec moc dlouho nevydrželi.

Neděle byla odpočinková - dopoledne jsme proto zašli na pouť do nedalekých Lázní Kunratic. Počasí bylo opět ukázkové, ale na rozdíl od včerejška už nefoukal studený vítr. A tak jsme po obědě vyrazili opět k Hamerskému rybníku. Tentokrát jsme si koupele a vodních radovánek užili mnohem víc - vydrželi jsme u vody až do večera.Večer odjela paní Chrásková, která musela v pondělí do práce a na místo ní přijel pan Opočenský - kamarád pana učitele, který s námi zůstal po zbytek výletu.

Pondělí byl den odjezdu. Přesto nám ještě, poté, co jsme uklidili, zbyl čas na malou vycházku do okolí a na dvě báječné hry. Před druhou odpoledne jsme vrátili chatičky, zaplatili a vydali se k domovu. Pěší jeli opět autobusem a cyklisty čekalo Křižanské sedlo. Cesta zpátky byla tentokrát opravdu úmorná - bylo totiž neskutečné dusno. Všichni i tak výšlap do sedla zvládli a okolo čtvrté odpoledne jsme začali sjíždět do Kryštofova údolí. Odsud už je to domů opravdu kousek.

Tachometr na kole pana učitele se v půl šesté, kdy jsme dorazili zpátky ke škole, zastavil na úctyhodných 113 km - tolik jsme za ty tři dny najezdili.

Všichni jsme výlet dobře zvládli, a i přes drobné nehody a neshody, a nepříjemný úraz Štěpána (kterému přejeme, aby se co nejdřív uzdravil), se nám školní výlet perfektně vydařil. Dík zato patří všem, kteří pomáhali panu učiteli s přípravou i v jeho průběhu. Nesmíme zapomenout také na všechny, kteří si výlet užívali, a přitom se snažili ho ostatním nepokazit svým chováním. A v neposlední řadě na naše rodiče, kteří k tak odvážnému podniku dali svůj souhlas. Bez něho by takový výlet vůbec nebylo možné uskutečnit.

Moc vám všem děkujeme, byly to krásné, příjemně strávené tři dny.

páťáci