Už sice uplynul víc jak týden od doby, kdy jsme naposled zamávali Bulharskému moři, ale zážitky nám vydrží ještě dlouho. Na sportovně rekreační soustředění se nezapomíná. Do Bulharska se těšilo všech 17 účastníků - 15 současných i bývalých žáků naší ZŠ a 2 učitelé.
Na Ruzyň jsme dorazili kupodivu všichni. Cesta tam ubíhala neuvěřitelně rychle, každý už se nemohl dočkat. Po ubytování v hotelu Belvedere jsme se šli projít a okouknout Primorsko - naši cílovou destinaci. Jednou z nejlepších aktivit byla, kromě opalování se a koupání v moři, štafeta v bazénu. Účast povinná, vítězi nadšení. Poražení již méně. Každé ráno nástup na běh. Nikdy bych neřekla, jak mi bude ranní čtvrthodina běhu po pláži doma chybět. Našli se i tací, kteří měli s během problémy a proklínali každé ráno. Po snídani se ale všichni umoudřili, vidina dopoledne stráveného na Jižní pláži je uklidnila. Jednou se nám ovšem ze Severní pláže poštěstilo vidět delfíny. Stát na břehu a koukat se proti slunci na vyskakující delfíny je vážně nezapomenutelný zážitek, prostě romantika. Nákupuchtivá část se další večer po bohaté večeři nenechala zlákat ke sportu a vyrazila do města. Sice si téměř nikdo nic nekoupil, ale zběsilé pobíhání od jednoho krámku k druhému zřejmě stačí. Bodyguard David, nepříliš nadšen nutností jeho přítomnosti u všech nákupů si spravil náladu další odpoledne. Po návratu ze Severní pláže k bazénu proběhla „bojovka". Každý byl vhozen do bazénu, ať měl na sobě plavky nebo tričko a kalhoty. Strhl se lítý boj, ani učitelé nezůstali ušetřeni a ke konci už bojoval každý proti nim. Hra bohužel neskončila zcela bez následků. Vyhráli všichni, kdo se koupali, až na Báru a její MP3 přehrávač.
Ve vodě se nám ale zalíbilo natolik, že jsme předposlední odpoledne zašli do místního aquaparku. Původně měl být ještě zavřený, ale co by pro nás i sebe učitelé neudělali, že :) Nový areál vypadal slibně. Každý se hned snažil ukořistit velký nafukovací kruh pro dva, aby se mohl projet na těch nejlepších atrakcích. Těmi byla bezpochyby ohromná U-rampa a rychlý, dlouhý tobogán. Našlo se i pár odvážlivců, kteří vlezli do trychtýře, odměnou jim byla odřená záda a samozřejmě i skvělý adrenalinový zážitek. Klidnější povahy daly přednost kruhové řece, ve které si mohly sednout do velkého kruhu a jen relaxovat s pitím v ruce nebo se opalovat. Do hotelu jsme se vraceli spokojení, plni nových zážitků a unavení. Někteří se vraceli i s naraženou kostrčí, ale byli stateční a nedávali to na sobě znát. Poslední večer se všichni vrhli do víru městečka, aby nakoupili něco pro sebe a své nejbližší a utratili tak poslední peníze. Většina holek si nechala udělat tetování henou, vypadalo vážně skvěle a doma se všem líbilo. Závěrečný den pobytu se nikomu domů nechtělo, ale to se stává vždycky. Na řadě bylo vyklízení pokojů a čekání u bazénu. Na autobus, co nás odveze na letiště. Pak už bylo všechno jedna dvě. Kontroly, čekání, nástup do letadla na poslední chvíli. Nakonec se všichni ještě otočili a zadívali kolem sebe. Myslím, že se jim hlavou honilo to samé, co mně. Bulharsko, já se vrátím!