Vzbudit u nich zájem o poznávání obou států a rozvíjet jejich jazykové znalosti.

 

Dnes již můžeme s uspokojením konstatovat, že jak sportovní soutěže, tak následující společné výlety se uskutečnily podle pečlivě připraveného plánu a záměr se plně vydařil. Byla tedy i příprava akce tak jednoduchá, jako její vlastní průběh? O tom si malým pohledem do zákulisí můžete udělat obrázek sami.

Vše začalo v polovině roku 2006, kdy se návrhu vedení školy na zpracování přeshraničního projektu ujala naše němčinářka paní učitelka Skalská. Široké sportovní aktivity našich žáků a poloha Liberce v Euroregionu Nisa předznamenaly hrubý obrys projektu. A oblast Saska, ze které můžeme oslovit naše budoucí partnery, je přece dostatečně veliká na to, abychom si z předpokládaného množství došlých nabídek vybrali ty nejvhodnější. Ale co to? Proč se na odeslané maily do německých základních a středních škol téměř nikdo neozývá? Až pozdě zjišťujeme, že snad kromě stolního tenisu nepatří na rozdíl od naší školy florbal a společenský tanec mezi běžné sporty. Míčové hry by nebyl problém, ale ostatní sporty tam na školách moc nefrčí. A tak začíná mravenčí práce, kdy po neúspěšném oslovení snad všech škol v oblasti a osobních setkáních s vedením některých škol v Německu nastává kritická fáze, kdy na samotné vyslovení slova „Projekt" reaguje paní učitelka značně podrážděně. Naštěstí ji nadšení neopouští, nějak to přece jít musí. Jediná možnost je spolupráce se sportovními oddíly. V hodině dvanácté už známe účastníky a tak nastává další etapa, kterou je pročítání mnohastránkových směrnic pro žadatele dotace a vyplnění české a německé verze formuláře žádosti s podrobným rozpočtem celkových nákladů. Ten byl v říjnu 2006 opravdu schválen, ale místo odpočinku zjišťujeme, že díky odřeknutí některých účastníků a zajišťováním náhradních práce neubývá. Materiálové a organizační zabezpečení akce spojené s informovaností německých partnerů, jejichž proud dotazů nemá konce, nedá organizačnímu týmu vydechnout ani na chvíli. Ale čas ubíhá hrozně rychle a je tu pátek 4.května, kdy v 5:15 hod vyjíždíme autobusem pro účastníky. Až na 40 minutovou pátrací akci po osudu jedné části stolních tenistů, kteří stáli o 10 km dál než měli a ani jejich kolegové o nich nic nevěděli, přijíždíme s 50-ti dětmi, trenéry, rozhodčími a doprovodem bez problémů do autokempu Pavlovice.

Po ubytování a obědě ve školní jídelně jsou našim a německým dětem rozdána trička s logem projektu a začínají soutěže. Organizaci soutěže stolního tenisu má na starosti pan učitel Bartoň a jako ostřílený mazák ji řídí bez problémů. Původní obava, že naše školní družstvo nemusí stačit na saské sportovní oddíly, se naštěstí nevyplnila a skóre mluví v náš prospěch. Zlato ve dvouhrách i čtyřhrách tak zůstalo doma. To naši florbalisté mají před sebou nelehkou úlohu. Zápasy různých věkových kategorií řídí učitelé Vojtíšek a Masák a opravdu jim není co závidět. Pedantní trenér družstva Hoyerswerdy má na rozhodování jiný názor a přesvědčit ho je někdy nemožné. A navíc pořádat soutěž v samostatných nájezdech, která je pro diváky hodně atraktivní? Není oficielně v pravidlech a tedy absolutně nepřijatelná! Dík trpělivému přesvědčování našich učitelů se přece jen konala. A další stejně velký dík divákům, neboť tak bouřlivá atmosféra se nevidí často. Jejich bubny a hlasivky hnaly spolužáky na hřišti s největším nasazením i do předem zdánlivě ztracených soubojů a oni o každý míček i se starším soupeřem bojovali jako lvi. Zápasy byly hodně vyrovnané a diváci si přišli na své. Mladší žáci sice těsně prohráli, starší pak jasně zvítězili a o celkovém prvenství družstva Hoyerswerdy rozhodly zmiňované nájezdy.

Po ukončení soutěží čekala účastníky večeře v sousedním Tanečním klubu Koškovi. S dosavadním průběhem akce a jejím pokračováním následující den seznámili všechny přítomné v projevu v němčině a češtině naši žáci Martin Dolenský a Lucie Kociánová. Pak následovala závěrečná disciplína-společenský tanec. Mnohé diváky překvapil pohled na jejich spolužáky ustrojených ve společenských oblecích a šatech, o jejich umění na parketě neměli ani tušení. Při sledování soutěžících ve standardních a latinsko-amerických tancích publikum oceňovalo jejich výkony častým aplausem. Vyvrcholením byla závěrečná exhibice těch nejlepších a zároveň i účastníků soutěže mistrovství světa, kteří nám předvedli tanec na opravdu světové úrovni. Za perfektní organizaci soutěže patří velký dík tanečním mistrům Koškovým, Burešovým, našim i německým porotcům a bývalému žáku naší školy Martinu Janatovi, obsluhujícímu aparaturu. Ve třech kategoriích jsme jednoznačně zvítězili, v kategorii Hobby byl nejlepší německý taneční pár.

Poté na stupně vítězů vystoupili a dostali ocenění ti nejlepší ze soutěží celého dne, sympatické bylo vyhlášení i všech ostatních na dalších místech. Při závěrečné diskotéce si mohli tance a hudby užít už úplně všichni. Snad někoho mohlo mrzet, že nekompromisní trenér z Hoyerswerdy se zřejmě ze zásady opět nechtěl podřídit a všem florbalistům nařídil odchod do kempu, kde měl svůj program pálení táboráku.

Další den začal snídaní v autokempu a rozdáním propagačních materiálů o Liberci. Stolní tenisté ze sportovních oddílů v Ebersbachu, Neugersdorfu a Neusalza-Spremberg jeli společně se skupinou našich dětí autobusem na Ještěd. Cesta na něj se oproti plánu poněkud protáhla, protože na vrchol se šlapalo po svých z Výpřeže a ne od chaty Ještědka. To jsme naletěli předchozímu telefonickému ubezpečování personálu hotelu Ještěd, že autobusem na Ještědku není žádný problém. Bohužel byl, značka do 3,5t proti 8t našeho autobusu mluvila jasně. Dojít na vrchol, to byl zároveň vrchol ve fyzických možnostech našich hostů. Naštěstí je tu ještě lanovka a když si vystojíme třičtvrtěhodinovou frontu, tak už snad bude všechno v pohodě. Omyl, nebylo. Když už konečně přicházíme na řadu, jeden z Němců řekne tomu hazardu na laně své zásadní NEIN! Ale co s ním, lanovkou se bojí a pěšky už nemůže. Jenže musí se překonat a tak pod lany sestupuje na tramvaj tříčlenná skupina ve složení malý Wilhelm, jeho trenér a zároveň otec a vůdce, dobrovolník z řad rodičů p.Erhart, kterému děkujeme za úspěšný sestup. Mezitím si druhá skupina ve složení sasští florbalisté, tanečníci a naše děti v klidu prohlíží vše, co nabízí naše zoologická zahrada. Vedení, složené z našich učitelů, prozíravě nedovolilo pohladit si bílé tygry, a tak proběhlo vše bez problémů. Fotografické zdokumentování této i dalších akcí, jakož i všemožnou organizační práci, má na svědomí paní učitelka Soukupová.

Po obědě a přátelském rozloučení v autokempu už na naše saské přátele čekal autobus, který je po dvou dnech plných zážitků strávených v Čechách rozvezl do jejich domovů. I přes nelehkou přípravu jsme si v tuhle chvíli už mohli říct: přeci jen to všechno stálo za to a text v názvu celé akce nebyl je prázdným pojmem.

Organizační výbor ZŠ Vrchlického