Na vlakovém nádraží v Liberci jsme se všichni zájemci s paní učitelkou a jejím manželem sešli v 7:30, abychom stihli vlak odjíždějící do Žitavy v 7:47. Stihli jsme ho, nastoupili jsme a v pohodě odjeli. Cestou jsme projížděli nejprve Českou republikou, později Polskem a nakonec Německem, kde vlak zastavil ve městě Čechům známém, ve městě Žitava, kde jsme neměli moc času a tak jsme rychle vystoupili, ukázali celníkům pasy a pospíchali na další, tentokrát německý vlak, který nás dovezl do Görlitz.

Cestou do Görlitz jsme viděli povrchové doly hnědého uhlí, na polské straně elektrárnu, která svými emisemi ničí Jizerské hory, několik větrných elektráren a staré opuštěné továrny na německé straně. Asi po hodině cesty jsme dojeli do výše zmíněného města Görlitz, města plného památek a různých zajímavostí. Navštívili jsme zde galerii, věž s rozhlednou (Reichenbacher Turm) a krásný kostel sv. Petra (Peterskirche), ve kterém jistě každý návštěvník bude obdivovat nově opravené varhany (Sonnenorgel).

Po několika hodinách chůze po památkách jsme se vydali zpět na nádraží. Cestou jsme se stavili na dětském hřišti plným skluzavek, houpaček a jiných prolejzaček. Někteří zde poznali nové (německé) kamarády, se kterými si popovídali. Např. Tomáš Mistr, který si zde hned našel dvě kamarádky - dvojčata (nebo ony jeho?!), se kterými si povídal. Manžel paní učitelky Skalské nás vyfotografoval digitálním fotoaparátem Cannon PowerShot S10. Po vyfotografování jsme se opět vydali na cestu k nádraží. Po cestě jsme se s paní učitelkou dohodli, že se zastavíme v Žitavě, kde jsme si nakoupili sladkosti a jiné věci za eura, protože to vyšlo o hodně levněji než u nás. Po naplnění batohů sladkostmi a po vyprázdnění peněženek jsme došli na žitavské nádraží, kde jsme počkali na zpáteční vlak do České republiky.

Výlet se nám vydařil. Bylo pěkné počasí, nikomu se nic nestalo, všem se to moc líbilo, což si myslím, že je hlavní.

A takto skončil náš každoroční výlet v Německu.

David Modrý VIII.B