Po roční přestávce jsme se znovu vydali na cestu do Velké Británie, protože zvítězila touha po praktických zkušenostech s angličtinou a získávání nových zeměpisných i historických vědomostí. A nejen to....
Vyzkoušeli jsme si, že Angličané jsou milí a pohostinní lidé, že mají trochu jiné zvyklosti než my, ale jsou ochotni se postarat o nezletilé cizince s úsměvem a porozuměním. Parta 40 lidí v přecpaném autobuse dokáže prověřit vlastní síly, kázeň a slušnost každého jedince. Taky dobrá zkušenost. Dovedu se o sebe postarat"sám",bez rodičů?
Dovedu být slušný, vstřícný a pořádný? Dovedu překonávat překážky a pomáhat druhým?
Téměř všichni si po zájezdu mohou na tyto otázky odpovědět kladně. A snad ještě více potěší, že všechny anglické rodiny hodnotily naše děti jako vzorné, milé a vychované. Díky všem.
A komu to vlastně děkuji? Žákům ze základních škol Sokolovská, Vrchlického, Jabloňová a Hodkovice. A samozřejmě i jejich učitelkám.
Jak zájezd probíhal? Tady je jeden „brainstorming" (česky vybavovačka).
20.5. sobota 13.00 hod odjíždíme se všemi sponzorskými dary (vánočkami,salámy, chleby, jablky i pomeranči) směr Hodkovice, kde se naloďuje poslední část účastníků - hodkovické děti s paní učitelkou i jejím synem Honzou. Někteří zkoušejí, co si mohou dovolit po cestě v autobuse a rychle zjišťují, že klid a pořádek je důležitou součástí cesty. Celou noc jedeme přes Německo, někdo stíhá fotit z autobusu např.muzeum letadel a voj.techniky u Frankfurtu, ale většinou zíráme na první busová videa - Pelíšky, Harry Potter, Rychle a zběsile atd. Mnozí upadají do lehkého spánku převalujíce se na zdánlivě pohodlných sedačkách.
21.5. neděle 6.20 hod nám o 10 minut ujel vlak Eurotunelu, ale v 8.20 už jedeme. Nic zajímavého, trajekt je lepší, ale delší. Ve Folkestone jsme za půl hodinky, spatříme typického bílého koně na úbočí hory a míříme do Oxfordu. Sice stále prší, ale procházka po dlouhém sezení nám jen prospěje. Slečna průvodkyně nám vypráví o různých budovách, většinou univerzitních kolejích města (Radcliff Camera-knihovna) a vede nás do krásného parku u Christ Church College, kde máme shlédnout nejen schodiště z „Harryho Pottera", ale i jídelnu, kde se odehrávaly divoké scény z filmu. Bohužel je stále deštivo, studenti z koleje si prodloužili oběd, a tak nás do jídelny nepustí. Nevadí, podíváme se do nejmenší anglické katedrály, rozchod na obhlídku místního muzea s egyptskou sbírkou a nákup pohlednic a zpět do autobusu. Někteří snad ani nezaznamenali, že se ztratilo největší „dítě"- Honza si vzal duchaplně taxík a dorazil k odjezdu včas. Prostě stačí vteřinka a nevíš, kam se zabočilo.Bacha na to.
A vyrážíme směr York, náš nový dočasný domov. Po 3 hodinách přijíždíme k meeting pointu - tedy parkovišti, na kterém se vždy večer rozejdeme a ráno sejdeme. Naše rodiny už čekají. Trochu mezi nimi zavládlo zděšení, když místo středoškoláků se vybatolila naše „děcka". Menší zmatky s ubytováním jako vždy, nakonec jsou všichni umístěni. Paní učitelky odjíždějí neznámo kam (bydlely asi nejdále-půl hodiny jízdy ven z města na venkov). První večeře ( taky jste měli výborné kuře v zelenině a strawberry cake?).
22.5. pondělí v 8.30 hod - odjezd jen do středu starobylého Yorku. A prší, prší jako v Anglii. Někteří bohužel nedostatečně vybaveni si museli koupit deštníky v anglických barvách, aspoň nějaký suvenýr (moc je ale neochránily, jak jsem zaslechla).
Líbila se návštěva Jorvik muzea - první „vozíčková cesta" historií (prohlédli jsme si i Vikinga na toaletě, různá středověká zaměstnání a život ve vikingské vesnici, vše nejen se zvuky, ale i pachy, aby si všechny smysly užily). Někdo zakoupil minci, vyraženou vikingskou ženou, jiný si ozkoušel videopanely s mapami či vykopávkami. Prostě jsme zapomněli, že venku leje, a trochu jsme i uschli. Vzápětí nás počasí donutilo znovu otevřít deštníky.
Nejkrásnější stavba Yorku - Yorkminster nás zachránil před další potopou. Je to velkolepá stavba s krásnými vitrážemi v oknech, vyřezávanými oltáři i sedadly, zrcadlem pro lepší shlédnutí prostorné klenby,zčásti renovované po velkém požáru před několika lety. A jeden bonmot z katedrály:
„A kdy už bude ta katedrála, paní učitelko?" „Stojíš v ní, Dádulko."
A zase prší. Proto jsme si udělali lunch time v autobusu a ten nás pak zavezl k Muzeu železnice, největšímu v Evropě. Opravu bylo na co se dívat. Někteří to dokonce vzali tak vážně, že si vyzkoušeli i záchrannou brzdu v malém výtahu a „zašprajcli se v něm.Usměvavý opravář po půlhodině výtečníky vysvobodil. Benny ztratil bundu, Mirek hodil pod vlak míček, děvčata si zkusila připravit virtuální oběd ve jídelním voze, prohlédli jsme si královský vlak a jiné železniční záležitosti, včetně haly pro výrobu vlaků. Den plný zážitků.
Večer příjezd na parkoviště, konverzace u večeře ( mashed potatoes and mixed meat with vegetables, blackberry pie and wine for teachers)
23.5. úterý 8.00 hod odjezd do oblasti Lake District.
Sláva, svítí slunce, občas sprchne, nádherná anglická venkovská krajina plná kopečků a hupů, zatáček a úzkých silniček, nic pro žaludek, viď Ondro. Kromě nutných zastávek také fotografování oveček, kraviček, kamenných i křovinatých plotů kolem luk, u nám povědomého městečka Harrogate také bílé tennis balls - tedy radary. Pochvala Bennymu, místo obvyklých vtípků pomáhal Ondrovi.
A pak už jsme byli v Jezerní oblasti, u největšího jezera Windermere, kde psali svá díla věhlasní romantičtí básníci Wordsworth a Coleridge. Něco jako náš Mácha a jeho „jezero", jenže větší a čistší. Jen kravičky si tam myjí nohy v jezeře. A spousta plachetnic, listnaté lesy s cesmínami, modrá obloha a 4 míle pěší procházky kolem jezera. Prostě pohoda. Třikrát jsme se svezli lodí, nakoupili suvenýry, pokecali s labutěmi a kachnami všeho druhu. Prostě nádhera. Nastoupili jsme do autobusu a začalo pršet.
Večer u jídla debata o české a anglické historii (včera o školství a koláčích).Včera jsme se s kolegyní v rodině zmínily, že je nám zima a jsme mokré, a dnes už máme na pokoji o ohřívadlo víc. Pohostinnost je tu samozřejmostí.
Postřehy z tohoto dne: sl.průvodkyně ztratila opět deštník, ale našla ho v lodi, protože to byla ta samá, co nás vezla předtím.
Ondra chodí za Vojtou jako ocásek, co mu asi chce?
24.5.v 8.00 hod už vyrážíme směr Sherwood a Nottingham. Předtím jako vždy přilepšení na cestu - české vánočky a salámy od sponzorů. Pro změnu prší. Sherwood je nádherný listnatý les na mnoha mílích čtverečních, děti viděly jen kus a zpod deštníků, ale i tak myslím, že si dovedly představit, jak zde před mnoha lety (za doby Richarda Lvího srdce) žily tlupy lapků a dobrodruhů. K této pověsti se časem přidalo mnoho smyšleného, takže Robin Hood by se asi divil, co si o něm dnes lidé vyprávějí. Mě zaujaly rozložité staré stromy, které by jistě mohly vyprávět (Major Oak, pod kterým si prý Robin a Mariana slíbili manželství)
Bonmot z procházky: Lukáš Cabák - „Ještě jsem nic neušel a už mám špinavý čistý kalhoty."
Malého Tondu museli větší kluci vyhledat a přivést k autobusu, jinak by stál na daném místě asi dodnes (přeslechl informace?). Než jsme odjeli, přestalo pršet a otevřeli informační středisko a krámky s chlupatými zpívajícími ptáčky, tácky a pohlednicemi.
Odrazili jsme do Nottinghamu, průvodkyně nás varovala, že tam nic historického asi neuvidíme, vše zmizelo pod moderní zástavbou bez ladu a skladu. Ale moderní děti si poradí vždy. Nakupovali ve l pound shopu, v Tescu, ve sportu a i jinde a oči jim zářily. Líbilo se i muzeum Tales of Robin Hood - figury, vozíčky, zlatou voskovkou „přetlačené" obrázky na černý papír, které podepisoval „opravdický" Robin, střílení z luku, hlasy ze středověku a tma.
Při cestě zpět si náš Harry Potter (Zdenda Drábek) rozbil brýle a neustále chodil pro izolepu, kterou jsme fakt neměli.
Pak večer v rodinách (my jsme měly lasagne, nezbytné 2 dc vínka a apple pie), prošly jsme se po naší malinké vesničce Church Fenton, vyfotily jsme se s rodinkou a hajdy na kutě, zítra je náročný den.
25.5. v 7.00 hod odjezd na jih do Londýna se vší bagáží a možná i trochu slzičkami, protože už se neuvidíme (ale kdo ví). Po cestě video s dalším Harrym a další „vtipné komedie". V Londýně jsme byli v 11.30 hod, střídání stráží u Buckinghamu jsme nestihli, ale vynahradily nám to ptáci v St. James´parku. Pozor na ptačí chřipku, děti. Veverky nám žraly z ruky a lezly lidem po nohavicích. Někdo svačil a sledoval v rozkvetlém parku Londýňany, jiný si došel vyfotit fontánu u Buckingham Palace. A pak jsme si „užívali" Londýna na Oxford Street. Do you know what busy street is? Pavel Štok se nám malinko ztratil, ale to je ve vteřině, stačí sledovat špatnou mikinu před sebou. Naštěstí je to inteligentní chlapec a podle mapy se správně vrátil na původní místo. Štrůdl dětí chvíli počkal a šlo se dál nahoru na sever k muzeu Mme.Tussaud´s (kontrolní otázka - který park se rozkládá za tímto muzeem? Ano, je to Regent´s Park) Prošli jsme kolem mostku u vody a nejkratší cestou do fronty k pokladnám. Výstava voskových figurín je čím dál kratší a dražší. Tentokrát bez planetária, ale zato se spoustou strašení v podzemních chodbách (i učitelky ječely). Vozíčky historií Londýna „Spirit of London" až k nezbytnému souvenir shopu a pak už můžeme jen vzpomínat na voskového Shakespeara či Elizabetu I nebo Fidela Castra či královskou rodinu současnou. A mnoho herců, zpěváků, sportovců, prostě všech, kteří jsou tak důležití pro dnešní svět.
Bus čekal před muzeem, děti nakoupily za poslední libry suvenýrky a unavené rády vlezly do autobusu. Za 10 minut oživly, takže jsme je znovu musely zklidňovat a už jedeme směr Folkestone-tunel. Rozpředla se politická debata, koho volit v následných volbách (ne mezi učiteli, ale dětmi). Vydržela jim snad až do Liberce. V Eurotunelu jsme zkonstatovaly, že naše děti jsou opravdu vychované (stačí srovnat s cizinou!). Udělovaly se ceny za vyplněné kvízy a každý dostal od Student Agency dáreček.A jedeme přes Francii, Belgii, Lucembursko, Německo, Rozvadov, Plzeň, Prahu - do Liberce.
Nezbytný brainstorming na závěr, úklid autobusu a rodiče před školou. Snad Vám všem zůstala pěkná vzpomínka na zajímavá místa a lidi daleko od nás.
