Doprava, naplánovaná dvěma auty rodičů a auty ředitele a školníka se trochu nevydařila - při příjezdu do Hodkovic jsme se dozvěděli, že na cestu zpět už bude k dispozici jen jeden rodič! Takže školník se otáčel dvakrát, zatímco ředitel sledoval se zbytky výpravy, jak dopadne poslední utkání mezi Vescem a Hodkovicemi - jeho výsledek totiž rozhodoval o postupujícím.
Nejdříve jsme hráli s domácími - prakticky kompletním družstvem Hodkovic ze žákovských soutěží. Přesto jsme se drželi dobře, měli jsme i více šancí, ale nakonec to byla remíza 1:1, když náš gól dával Alaxin po pěkné uličce. Bylo to tvrdé utkání, doplatili jsme na něj i několika bolestivými zákroky, z nichž nejhorší bylo kopnutí soupeře přímo do obličeje Martina Jägera. To opravdu nevypadalo dobře a pro podezření na otřes mozku jsme už Martina nestavěli a v dalším utkání jsme ho citelně postrádali...
Hned po utkání s Hodkovicemi jsme nastupovali proti Vesci, domácí odpočívali - měli jsme prostě to nejhorší možné vylosování. S Vescem jsme měli převahu, ale nakonec jsme ji dokázali vyjádřit jen dvěma brankami - šancí jsme ovšem měli daleko víc. Utkání skončilo 2:1 a o postupujícím se rozhodovalo v posledním utkání, kde nastoupily částečně odpočinuté Hodkovice proti Vesci. Ještě v poločase to bylo 1:0 pro domácí a v tom případě jsme postupovali my, protože ve vzájemném souboji na pokutové kopy jsme byli lepší. Ale v závěru už unavený Vesec nestačil a prohrál 0: 3 - a my jsme v této soutěži pro letošní rok skončili!
Z našich zaslouží všichni pochvalu za bojovnost, nejlepším hráčem byl neúnavný Bendák v útoku.

Střídali: Děkan (útok a záloha), Malý (obrana), Hoffman a Eppert (záloha), připraven byl brankář Rozycki.