Jak to všechno probíhalo.

Otevřu očka a hned první co vidím jsou hodiny. „Sakra, už jsem tam měla bejt!“ Rychlá sprcha, oblíknout se a šupem do školy. „Kláro, co tady děláš? Mazej do klubu!“ Tak jsem mazala. „Dobrý, jen vo hodinu později“ vítá mě Lucka, naše dnešní maskérka. Lepší pozdě něž nikdy, stejně tam tu hodinu jenom kecali, akorát holky-Andělové přidělávali gumu na křídla, který sme udělali už v pátek. Všichni jsme se pozdravili a na řadu přišla přehlídka kostýmů. Každý se chtěl pochlubit tím, co si pro dnešní slavnostní den ulovil. Honza exkluzivní parukou, Ondra sexy řetězem, Verča svými vlastnoručně upravenými kalhotami, Radek alobalovanou holí, kterou mu udělal tatínek a konečně i já s umělými zuby. Všichni jsme kompletní, může začít líčení. Holky-Andělové se skryjí pod hromadou make-upu a my-čerti pomalu začínáme zjišťovat, že černých temper, které budou naším make-upem, je poměrně nedostatek. To už začernili Verču i Bendise. Já a Putna jsme se pomalovávali navzájem, ale chudák Kopáček se musel matlat sám. „Za 10 minut se jde!“ zprvu se zdálo, že se to nedá stihnout, ale se zvoněním sme všichni vyrazili, a ještě jsme stihli udělat skupinovou fotku. První třída, do které sme se vřítili byla 1.B. Chudáci děti se hned rozbrečely, tedy ne všichni, jen někteří. To asi proto, že jsme byli něžní, jinak by se rozbrečela i učitelka. My čerti jsem pomazali děti a andělové Lucka a Eliška jim daly bonbóny a Mikuláš čtyřem nejhodnějším zvláštní odměnu. Pak přišla i druhá první třída a postup byl stejný. Vlastně celý den byl postup stejný, jen jsme byli třídu od třídy čím dál tím víc unavenější. Nebo aspoň já sem to tak cejtila. Ono, děti, to je zápřah, zvlášť, když se s nimi člověk musí tahat v pytlích, nebo když se s vámi perou o metlu, jako se nám to stalo v pětce. Ale ještě předtím přišla 9.B, kde jsme naše spolužáky donutili zazpívat a čerti Bendák-Kopal odnesly Míma ven, kde ho vyváleli ve sněhu. Tak jsme postupně obešli celou školu, včetně 9.A, kde jsme soudruhům spolužákům ušpinili písemky z chemie, naštěstí už opravené. Po čtvrté vyučovací hodině jsme si skákli i v kostýmech do jídelny na oběd (kde jsme samozřejmě začernili kuchařky) a objevil se „úžasný“ nápad vrhnout se na pana učitele Bartoňe. Ten nám nechtěl otevřít, ale nás to bohužel nepustilo. Zavolali jsme Ondru Rakušana, který nám odemkl, ale pan učitel se zamkl ve své kanceláři, tak jsme mu aspoň zamatlali okno a rozházeli míčky, ale pak, když šel na hodinu, jsme ho stejně začernili. V té chvíli sme byli přesvědčení, že nás čeká už jen družina, ale přiřítili se dvě holčičky ze sedmičky, že sme na ně zapomněli, tak jsme se opět seskupily a vtrhli do sedmé bé. A teď už nás skutečně čekala jen ta družina, což bylo příjemné zakončení pracovních povinností. Šli jsme ze sebe smýt čerň, ale zjistilo se, že to jde dolů jen pískem na nádobí. Tak jsme se svorně mydlili reálem a nadávali na tempery. Nakonec jsme se na všechno koukli na fotkách a na videu, a měly dobrý pocit z dobře udělané práce.

Klára Šídélková