Prohlédněte si fotky a videa z posledního školního výletu 9.B do Krkonoš.
Náš školní výlet byl detailně rozpracován. Již dva dny předem jsme se dozvěděli, jakým vlakem se vlastně pojede. Měli jsme namířeno do chaty Anička, která se nachází v Temném dole. V 6 15 hod. jsme se všichni sešli před vlakovým nádražím. Poslední přepočítání a náš výlet mohl začít. Cestu vlakem si každý zpříjemňoval po svém. Někdo usínal, někdo fotil a někdo třeba jen tak klábosil. První přestup v Trutnově proběhl bez větších potíží. Do Svobody nad Úpou jsme pokračovali s nějakou střední školou, ta však vystupovala asi pět stanic před námi, a tak jsme měli celý vagón pro sebe. Cesta poklidně ubíhala a asi po půl hodině jízdy vlakem jsme přestoupili na jiný, tentokrát soukromý vlak. Co týče komfortu, tak to byl pravý opak toho, co jsme do této chvíle prožili. Jen v chodbičce se nás tísnilo asi deset a ti, kteří by se do vlaku už nevešli, museli do kabiny strojvůdce. Pět minut po té, co jsme vystoupili ve Vavřincově dole, jsme nastoupili do autobusu, který nás zavezl do Temného dolu před chatu Aničku, patřící paní Janě Sedláčkové. Když si náš dozor, paní učitelka Strunová a naše třídní, paní učitelka Vitvarová, chatu Aničku důkladně prohlédly, mohli jsme se konečně ubytovat.
Asi v půl druhé jsme se vydali na „polodenní“ výlet. Nejprve jsme zamířili na mléčnou farmu, kde krajíc chleba s tvarohem stál třicet korun. Dalším naším cílem byly rašeliniště, kde jsme se poprvé ztratili, ale to ztracení nebylo zas tak hrozné, asi po hodině jsme se zase shledali. Když jsme se všichni pokochali krásnou krajinou Krkonoš, nabrali jsme směr chata Anička. Směr jsme měnili asi třikrát, ale na počtvrté jsme se konečně vynořili u místního koloniálu. Tam nás vřele přivítali místní štamgasti, jeden byl dokonce i ochoten pomoci některým z nás při nákupu zboží. Večer jsme strávili v takřka rodinné pohodě, která nám vydržela téměř až do časných ranních hodin.
Ráno jsme se probudili unaveni především včerejším výletem. Někteří jedinci byli tak zmoženi horským vzduchem, že se křísili studenou vodou . Kolem dvanácté hodiny jsme se vydali na celodenní výlet na nejvyšší horu Čech, Sněžku. Do Pece pod Sněžkou nás zavezl autobus, odtud jsme šli k lanovce, která nás vyvezla až na Růžovou horu, a pak už se stoupalo pěšky přímo až na Sněžku. Přestože byla snížená viditelnost a vál poměrně silný vítr, panorama, které se před námi rozprostřelo a vnitřní prožitek z pohledu na něj nás odměnil za vynaloženou námahu. Ze Sněžky jsme už šli pěšky až do Pece pod Sněžkou, odkud nás autobus přivezl až před naši pronajatou chatu Aničku. Po vlastnoručně uvařené večeři jsme se rozdělili opět do skupinek a užívali si poslední večer našeho výletu.
Třetí a poslední den jsme strávili většinou uklízením a balením svých věcí. Ke konci nám zbyla i chvilka na slunění. Ještě utvořit tzv. kolečko a obdržet slabou ránu proudem od elektrického ohradníku pro krávy a mohli jsme jet domů.
Vlastimil Janecký
Videa z výletu
