Protože k Liberci neodmyslitelně patří Ještěd, vedly naše kroky právě tam. Do Horního Hanychova jsme jeli tramvají, cestou si soukali názvy všech tramvajových zastávek. Úspěšně. Na konečné se opravdu našli tací, kteří názvy s přehledem z hlavy vysypali.

K vystoupání na vrchol Ještědu jsme využili kabinové lanovky. Až posledních pár závěrečných metrů jsme zdolali vlastními silami. Odměnou nám byl pohled na naše město ozářené dopoledním sluncem.
Z Ještědu směřovaly naše kroky na horské sedlo Výpřež (Tetřeví sedlo). Odtud naučnou stezkou s mnoha zastaveními, při kterých jsme si přiblížili naši přírodu (namátkou: roztřídili houby, květiny, porovnali stopy zvěře, „nasadili" paroží daňkovi, zahráli si na kukačku...), do Ostašova. Zde jsme znaveni, ale s hrdostí v srdci na krásu našeho města a někteří možná i na své tělo, že vydrželo, počkali na autobus MHD a hurá ke škole.

Celý den probíhal v dobré náladě, i počasí nám přálo, zkrátka: Paráda!