Za celý pobyt jsme měli spoustu soutěží (jen tak namátkou např. kohoutí zápasy, stavění hradu z písku, kradení kloboučků, házení talířem, hlavně závěrečná plavecká štafeta a spoustu dalších). Večer jsme se mohli i projít po pláži a každé ráno jsme měli rozcvičku a výplav. Byli jsme také ve městě. Procházka večerní Omiší a pocourat se po všelijakých krámkách se zmrzlinou v ruce, potěšilo myslím všechny.

Měli jsem na programu také výlet lodí. Loď bylá krásná. Zavezla nás na ostrov Brač do městečka mramoru. Na lodi jsme měli také oběd. Mohli jsme si dát skvělou rybu nebo maso. Myslím že si všichni pochutnali. Dále nás loď zavezla na kouzelnou pláž s nejslanější vodou. Tam jsem se všichni vycákali v moři a mohli jsme si i zaskákat z lodě. Většina to po koupeli zakotvila na střeše lodi, aby se opálili a uschnuli. Celou cestu nás doprovázeli veselé chorvatské i české písničky.

Bohužel se stalo i pár úrazů...jeden skončil šitím nohy. Dobré nálady nám to ale neubralo.

Do paměti se nám vryl snad každý veselý okamžik, ale na co nikdy asi nezapomeneme byl výstup na kopec pod horami. Cesta opravdu stála za to...všude samé bodláčí, jámy, kameny, trny a keře. Všechny ty škrábance, ale stály za pohled na západ slunce a na večerní městečko u moře pod námi.
Poslední den jsme všechno zase pobalili a naposled jsme se šli podívat na pláž. Naložili jsme se zase do autobusu a jeli domů. Největší šok byl, když jsme přijeli ze 30°C do 15°C.

Všichni máme krásné vzpomínky a dobrý pocit, že jsme prožili krásný pobyt u moře.

VTIPNÉ POSTŘEHY:
- V autobusu naprosté ticho a najednou...: „ Já vám něco řeknu, já si tu ženskou s ploutvema zabalil s sebou...nevim co bylo lepší jestli ona nebo ty ploutve tak sem vzal všechno".

- Rozrazili se zveře...a Fanda zakřičí: „Touchdown"...nechápavě jsme koukali...Fanda: „ Co tak koukáte??? Guffi mi hodil míč...tak sem běžel po schodech down abych dal touch".

- „Ona je myšlenkově zaseklá..koukej..třeba teď stojí ve vodě, ale myšlenkově je ještě na pláži a rozkládá ručník".

- „Pane Bože"... „Ježiši"... „No jooo..teď mi to došlo.:.Ježíš a Bůh není jedna a ta samá osoba.."

- „Tomáši posuň se".. „NE!!" ... „aspon o 10 cm" .. „ Nemám pravítko".. „tak odhadem" .. „NE! To mi paní učitelka Kollitzová zakázala!"

- „Davídku, dneska vykopeš takovou ledničku, že když si do ní stoupnu a vyskočim, tak nebudu vidět".

- Poslední den, před odjezdem... „Ty jo to je snad poprví co vidim že má Tomáš ručník" ... „No jo no, mě se nevešel do kufru"

Aneta Posseltová