[fotografie z našeho vystoupení] [příspěvek ze sborníku]
· POŠKOLE je místem, kde se potkávají zkušení uživatelé informačních a komunikačních technologií z řad učitelů nejrůznějších vyučovacích předmětů a různých vzdělávacích institucí z ČR a ze zahraničí ve výuce a učení.
· POŠKOLE je místem, kde se setkávají učitelé se svými studenty a žáky. Žákovská a studentská vystoupení jsou nejen přehlídkou toho, co mladá generace s ICT dovede, ale i výzvou, kam směrovat výuku a učení s ICT.
· POŠKOLE je příležitostí pro navazování skutečného partnerství mezi vzdělávací sférou a sférou podnikatelskou.
Výňatek z programu semináře:
11:40 - 12:00 |
Škola základ života | Milan Regner, Kamil Ibrahim |
12:00 - 13:00 |
Co znamenají informační technologie pro naše budoucí, bývalé i současné žáky | ZŠ Vrchlického Liberec |
Od středy 25. dubna do pátku 27. dubna se v Sedmihorkách konal již 10. mezinárodní seminář zvaný “Poškole”. Seminář je určen všem učitelům ZŠ, SŠ a VŠ a vážným zájemcům o využití informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání. Myšlenka semináře o počítačích ve škole se zrodila v roce 1991 z iniciativy skupiny vysokoškolských profesorů. Od té doby se koná seminář pravidelně v měsíci dubnu v některém z malebných koutů ČR (Knížecí rybník u Tábora, Chlum u Třeboně a nejčastěji právě v Lázních Sedmihorky).
Naše škola se tohoto semináře účastnila již poněkolikáté, tentokráte ve složení: Milan Regner, ředitel školy, Kamil Ibrahim a Petr Maškarinec, učitelé výpočetní techniky, dále Marek Patka ze 2.B, Pavel Kovář z 5.B, David Porš a Honza Vaníček z 8.C, Tomáš Hančil a Zdeněk Cendra z 9.B. V naší prezentaci také vystupovali naši bývalí absolventi Ondra Peřina ze 2. ročníku SPŠSE a Zdeněk Grmela, který maturuje na stejné škole. Dále s námi jel pan Sýkora, který zde pořizoval záznam do radia Impuls. Nesmíme zapomenout na malé děti ze školky v Bezové ulici Dominiku (vydala za 5 kluků!) a Vojtu – oba vydali za celou třídu – ti naši prezentaci zahajovali. Náš “červený” průvod byl odvezen třemi automobily (v červené barvě). S mírným zpožděním a jednou pokutou jsme šťastně dojeli do slíbených lázní. Budova, ve které se konal seminář, byla “rozdělena” na tři hlavní části: Projekční síň, dlouhá chodba s mnoha křesílky a bar s několika stolečky.
V konferenčním sále bylo malé pódium s plátnem, na kterém byly zobrazovány veškeré informace a projekty. Hned vedle tohoto pódia byl stoleček s počítači, ze kterých byly spouštěny veškeré programy. My jsme s sebou měli navíc notebook s našimi programy, někteří z nás doprovázeli svoji ukázku projekcí přímo z Internetu, protože na semináři Telecom zajišťoval on line připojení.
Představení naší školy začalo úvodním projevem našeho pana ředitele. V tomto téměř dvacetiminutovém úvodu nazvaném “Škola základ života” vysvětlil veškeré využití výpočetní techniky na naší škole, spoustu informací z výuky a další poznatky z devítileté práce s počítači na naší škole. Zatímco pan ředitel mluvil, předváděly děti z mateřské školy programy pro nejmenší, potom Marek a Pavel programy pro první stupeň. Poté pan ředitel zval na pódium jednotlivé žáky, aby představili posluchačům své projekty. Naše výstupy proběhly bez vážnějších chybiček, menší problémy byly občas s připojením na Internet, ale naše vystoupení to nijak neohrozilo.
Po našem vystoupení, které trvalo skoro jeden a půl hodiny, byl výborný oběd, na který jsme bohužel dlouho čekali. Nejlepší náladu při něm měli naši malí skřítci ze školky, kteří byli k neutahání a když konečně oběd číšník přinesl, bylo to pro nás vysvobození. Po vydatném obědě a zmrzlinovém poháru se trošku zkrotili – ale dlouho jim to nevydrželo. Ale jinak byli výborní, prý stejně tak jako my ostatní – alespoň takový byl ohlas z publika, které i při obědě naše vystoupení rozebíralo.
Napsal : David Porš, fotil Jan Vaníček