Nejraději plete, háčkuje a tancuje (alespoň dříve hodně tancovala). Podle nálady si ráda přečte zajímavou knihu, poslechne pěknou hudbu nebo se také ráda podívá na film, zejména historický. Nepohrdne ani příjemným rozhovorem s člověkem, který ví, o čem mluví a: "Často mě dokáže obohatit svými názory, " jak nám sama řekla. Naopak, nerada myje okna a žehlí prádlo. Ostatně kdo by to rád dělal? Na otázku, jaké je její oblíbené jídlo, odpověděla: "Nejsem zvlášť vybíravá, kdybych však měla sníst všechno, na co mám chuť, za chvilku bych se neunesla a neprošla bych dveřmi." Paní učitelka si na lidech nejvíce váží spolehlivosti, vlídnosti, optimismu a smyslu pro humor. Nemá ale ráda, když jsou lidé lhostejní, zákeřní a nesnášenlivý.

Časté výroky, které jsme slýchávali od páté třídy

to si jako nedělejte iluze -- tohle jsou děti fakta, holá fakta -- toje teda úplně šílený -- chcete k tomu ještě někdo něco dodat -- to je důležité si uvědomit -- tohle není jaksi marné -- něvěřili byste -- na to je potřeba dát si pozor! -- tak teďka dávejte děti pozor! -- pokud to zvládneš -- no přemýšlejte -- pošlyšte, ale potišej, potišej! -- tak si napíšeme kratičký zápis -- budete muset dávat pozor! -- tak poslouchej! -- vyzkoušíme si -- sedněte si, stište se! -- zkusíme dál -- abych nezapomněla -- no jistě -- né, né oni jich mají plné zuby -- pravý opak je pravdou -- je fakt, že... -- defakto -- uvidíme no -- dneska zase budeme normálně pokračovat dál -- půjdeme kousíček dál -- je to dost na pováženou, to vaše zlobení -- o tomhletom bychom mohli mluvit děti strašně dlouho -- přečti si pozorně -- obrazně řečeno -- probuď se! -- poslyšte ale kluci, uklidněte se! -- dělej! -- dneska už budu zapisovat! -- nechtějte, abych vás musela pořád napomínat! -- no nějak rozvazujete! -- pokračujeme -- deme dál! -- no tak co mi k tomu řekneš? no třeba ty! -- když jsem byla ve vašem věku... -- to je šílený -- takové ty... -- je to opravdu dobrý děti, zvažte to! -- máte před pohovory a takhle se k tomu stavíte -- a proč ne? -- tohle je potřeba pořád si uvědomovat! -- dneska budeme už velice rychle pokračovat dál -- tenhle film si opravdu nenechte ujít -- děti ale takhle kecat né! -- zase jsem to řekla blbě -- to se jako nedomnívejte! -- zkus několika větami -- nechá se o tom mluvit dlouho -- pokuď jste schopni myslet... -- stalo se vám, nebo vůbec ne? -- jistě jste připraveni, co byste také nebyli -- doufám, že vás tento diktát nezaskočí -- pšš š š š!!!

A co nám řeknete ne rozloučenou?

Těžko říci několika slovy. Všechno dobré. Jenže každý z vás je jiný, každý z vás má jiné představy o tom, co je dobré. Pro někoho zdraví, pro jiného známky, pro dalšího sportovní úspěchy....

Ale určitě je něco společné, co lze popřát každému z vás.

Především: abyste si co nejdéle uchovali všechny krásné zážitky ze společného života třídy, abyste z nich dokázali čerpat sílu, až vám nebude nejlépe.

Abyste se dokázali dívat na svět kolem sebe optimisticky - ať už vás potká cokoli. K tomu vám přeji, abyste vždycky našli někoho, kdo vám podá pomocnou ruku a nenechá vás padnout. (A věřte mi, mohou to být i rodiče!!! Důvěřujte jejich lásce, v kterou vás přivedli na svět a s kterou vás vychovávají. Pochopíte to, až budete mít své vlastní děti.)

Přeji vám, abyste se naučili (a mnozí to už umíte!) obklopit se lidmi, kteří vás budou něčím obohacovat, s kterými se budete cítit dobře. Pečlivě si je pěstujte, časem zjistíte, že mít přítele je veliký dar (ale i to už jistě víte). Jste ve věku prvních krásných lásek, zamilovanosti, prvních bolestných zklamání. I tohle patří k životu. A já každému z vás přeji, abyste včas našli a rozpoznali svou velkou životní lásku. Až ji potkáte, pečujte o ni! Nemusíte si ji ale zasloužit a bude vás často i bolet. Ale i bolest obohacuje o poznání. (O tom jste se už určitě také přesvědčili).

A samozřejmě vám všem přeji hodně úspěchů v dalším studiu, ať se vám podaří uskutečnit vaše plány, a sny, ať se nenecháte odradit případnými neúspěchy. Přečtěte si následující úryvek z krásné knížky -...

Stál štíhlý a osamělý, se sklopenou hlavou a se smeknutým obnošeným šedým stetsonem v levé ruce. Pak strčil pravou ruku do pravé kapsy svých obnošených kalhot a obrátil ji naruby; byla roztřepaná a prázdná. "Nemám nikoho a nemám nic", řekl. Jsem na tom stejně jako tehdá. Nemám nikoho a nemám nic. Ale něco se v něm vzepřelo a řeklo ne, ne tak docela. Zvedl hlavu a zadíval se do dálky, která na všech stranách přecházela do dalších dálek, a pocítil něco, co by nedokázal vyjádřit slovy, něco, co by nedokázal pochopit, i kdyby to za něj někdo slovy vyjádřil. To všechno kolem mu patřilo, protože to znal a protože on patřil k tomu, ta nesmírná krajina, ta nádherná země plná stád, ta země, která se před ním otvírala, byla jeho, patřil mu i kůň a ve štíhlém pevném mladém těle mu proudila síla a energie; to přece každému muži stačí; nebo aspoň skoro, skoro. Monte se znovu vyšvihl na vraníka a rozjel se dál....

Jack Schaefer "Muž se srdcem kovboje"

Mějte se dobře, ať je k vám svět laskavý. A přijďte někdy "pobejt", ráda vás uvidím!!! Budete mi chybět.