|
|
|
Co všechno tato věta může znamenat? Většinou znamená pocit úlevy, když nám někdo řekne, že jsme mu vynadali, nebo tak podobně a chce, aby mezi námi zavládly opět dobré vztahy. Může to být také jeho pasivní obrana, když mu něco vytýkáme. Pokud se ale někdo rozzlobí pořádně, obvykle tato ani jiná věta nepomáhá. Problémy vztahů mezi přáteli či nepřáteli jsou velmi složité a někdy se neomezují jen na slova. Každý z nás má jinou povahu a někdy příliš malý nebo velký mozek, aby se dokázal dohodnout s jiným. Vzájemná neshoda a hádání mezi lidmi mívají často tragické následky. Od facky přes hospodskou rvačku až po světovou válku. A někdy jde jen o slovíčka. Slovní projev patří k základním vlastnostem každého člověka a kdo a jak slova používá, to je jeho věc. Malá neshoda v názorech či malý přestupek jsou na denním pořádku a lze je opravdu řešit pomocí tohoto "tak už se na mě nezlob". Někdy ale nastane problém větší a pak je řešení složité. To potom nepomůže ani diplomacie. Bohužel je vzájemná shoda a porozumění mezi lidmi stále řídkým jevem. Mělo by jich být více. A nejsou zde překážkou jen věk či názor, ale i národnost nebo náboženské vyznání. Řešením tudíž není někoho zabít či poslat do koncentračního tábora, ale vzájemné porozumění a tolerance.
František Kafka 8.B
U nás ve třídě je nás pět holek. Loni jsme tvořily velmi dobrou partu. Byla to legrace si pořád dělat srandu z kluků. I přes pár dívčích hádek jsme zůstaly spolu. Loni na výletě se celá třída rozdělila na dvě bojující skupiny. Na nádraží se holky popraly. Po tom, co Klára shodila Káťu na zem, skončila tahle bitva a celá válka. Týden jsme se obcházely a pak Klára řekla Kátě: "Tak už se na mě nezlob," a bylo to v pořádku. Byli jsme zase ta stará dobrá parta. Na konci roku jsme se s Klárou dohodly, že si opět sedneme spolu do lavice. Ovšem dva měsíce je velmi dlouhá doba. První den v září jsem celá nadšená zážitky z prázdnin spěchala do školy, abych o nich vyprávěla Kláře. Ale holky byly nějaké divné. Stále si povídaly o oslavě narozenin, na které jsem nebyla, a o módě. Byly najednou jako vyměněné. Ale přišlo to až ve třídě, kde Klára s bezcitným klidem zapomněla na slib a pronesla: "Nebude ti vadit, když si sednu s Martinou?" V tu chvíli jsem si myslela, že mi někdo hodil na hrudník těžký balvan, který jsem nemohla sundat. Bylo mi do breku. I doteďka o mě skoro okem nezavadí (teda jen, když něco potřebují). Já se na ně ani nezlobím, ale je mi hrozně líto, že mě ze všech akcí vynechávají a že si o mně povídají jen ve zlém. Proto musím neustále přemýšlet o tom, proč některá z nich neumí říct to příjemné: "Tak už se na mě nezlob."
Anonym