Spejbl, Hurvínek a Mánička
Spejbl přišel jednoho dne domů dříve než obvykle. V dětském
pokoji objevil Hurvínka a Máničku.
“Copak děláš, Máničko?” zeptal se zvědavě.
“Nic, pane Spejble,” odpověděla slušně Mánička.
“A copak děláš ty, Hurvínku,” obrátil se holohlavý otecko na svého povedeného
synátora. Ten se uchichtl a odpověděl: “Já jí trochu pomáhám, milý tatuldo!”
Mánička se stavovala pro Hurvínka cestou do školy. Před vrátky se zarazila a
položila svému nejlepšímu kamarádovi udivenou otázku:
“Hurvínku, prosím tě. proč máte tady na dveřích cedulku POZOR PES, když máte
doma jenom malinké štěňátko?”
“No právě proto, milá dívko, přemýšlej přece trochu,” rozšafně odvětil malý nezbeda. “Žeryk není doma a malého Azorka, kterého opatrujeme sousedům, by nám mohla nějaká návštěva snadno zašlápnout, kdyby si nedávala pozor.”
Hurvínek jel vlakem a zpíval hlasitě: “Hej pane diskžokej…”
Přiběhl průvodčí:
“Ještě jednou zazpíváš a vyhodím ti kufr z okna.”
Hurvínek se nenechal dlouho pobízet:
“Hej pane diskžokej…”
Průvodčí splnil slovo, popadl kufr a vyhodil ho z okna. Hurvínek okamžitě
změnil text svého hitu:
“Hej, pane, vy jste vůl, ten kufr není můj.”